Poslední červencový den roku 1941 zahájili nacisté přípravy na nechvalně známé konečné řešení. Na scénu přišel úředník Eichmann
Plán byl následovný. Právě na konci července pověřili Hitler a Göring svoje muže Reinharda Heydricha a Heinricha Himmlera, aby vypracovali celkový plán administrativních materiálních a finančních opatření nezbytných pro provedení požadovaného konečného řešení židovské otázky.
Nutno ovšem dodat, že konečné řešení měli nacisté připravené už od ledna 1939, nicméně tehdy ještě bylo v plánu, zjednodušeně řečeno, Židy vyhnat ze všech území Evropy, která budou dobita Hitlerovou armádou.
O žádné vyhánění Židů z Evropy ale nakonec samozřejmě nešlo. Konference ve Wannsee v lednu 1942, která se k tomuto tématu konala pod vedením Heydricha, už měla jasno a nacisté se na konečné řešení už připravovaly měsíce dopředu. Už v roce 1941 začali stavět koncentrační tábory. Během dvou let byly postaveny vyhlazovací tábory Belzec, Sobibor, Treblinka, Chełmno, Majdanek a nakonec ten nejhorší ze všech, tedy Osvětim-Březinka. Masové zabíjení Židů vypuklo spolu s útokem na Sovětský svaz a nacisté nakonec do konce války zavraždili zhruba 6 milionů Židů.
Lze říci, že to byl právě především Reinhard Heydrich, který změnil původní koncept nucené emigrace Židů na masové vraždění. Zápis z klíčové nacistické konference ve Wannsee provedl další nacistický pohlavár, a zejména velký fanda židovského vyvražďování, Adolf Eichmann. Po konci války se překvapivě zápisy z této konference našly, proto jsou informace o tomto nejhrůznějším projektu nacistů velmi přesné.
Zatímco strůjce celého projektu konečného řešení Heydrich byl zabit v červnu 1942 v Praze, když zde působil jako říšský protektor, byl to právě Eichmann, kdo převzal otěže celého projektu. Jeho úřad organizoval proud transportů Židů z celé Evropy do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Právě jeho úřad vydával nařízení o místu a čase transportů, o počtu deportovaných a do kterého tábory mají být odvezeni. Pod Eichmannovým řízením byly i tehdejší Říšské dráhy, aby transporty probíhaly hladce.
Eichmann po obsazení Maďarska hrál rovněž významnou roli v deportaci maďarských Židů, kterých stihl umístit do táborů skoro půl milionu. A když už v zimě roku 1945 nefungovaly plynové komory, byl to zase on, kdo rozhodl o nechvalně známých pochodech smrti.
Zatímco Heydricha zlikvidovali výsadkáři operace Anthropoid, Eichmann nejrpve trestu za zločiny, které spáchal na milionech lidí, bohužel uniknul. Smutné je, že Eichmannovi po konci války pomohl samotný Vatikán k útěku do Argentiny. Tam si užíval bezejmenného života až do roku 1960, kdy byl vypátrán izraelskou tajnou službou. Ta ho samozřejmě převezla do Izraele, kde se o rok později postavil Eichmann před tamní soud. Byl samozřejmě odsouzen k trestu smrti a v roce 1962 ho Izraelci popravili.
Eichmannův kariérní životopis, lze-li tomu vůbec tak říkat, byl během soudního procesu předmětem mnoha debat. Eichmann byl prakticky jen obyčejný úředník, který řídil emigraci Židů už prakticky od roku 1938, nejprve z Rakouska, následně z Německa a později také z Československa. Přesto se neuvěřitelně rychle vypracoval a nakonec se stal jedním z největších nacistických zločinců.
A ještě jedna perlička na konec. Adolf Eichmann nedokončil ani jednu ze středních škol, které se pokoušel studovat a měl tedy prakticky jen základní vzdělání. Co ale měl, byl organizační talent, kterého se nacisté rozhodli využít a dost možná to byly právě Eichmannovy organizační schopnosti, díky kterým stoupal na nacistickém kariérním žebříčku a stal se jedním z největších masových vrahů všech dob.
Autorský článek, další zdroj: History
