Oblíbené estrády vznikly v Sovětském svazu. Následně se i v Československu staly normou socialistické zábavy
Sovětská estráda vznikla jako zábavná show, ve které vystupovali přední sovětští zpěváci, včetně i u nás kdysi dobře známé Ally Pugačevové. Těm se později začalo říkat estrádní umělci. Estráda bylo totiž nezávadné slovo a Sověti jím nahradili slovo varieté, které by pro takový pořad bylo výstižnější.
Estrádní umělci v sovětských estrádách obvykle zpívali velmi melodické písně, které ve velké míře byly o lásce a přírodě a v neposlední řadě také o vlastenectví. Sovětští estrádní umělci museli mít především velké hlasové schopnosti a jejich písničky podléhaly pečlivé sovětské cenzuře.
V estrádách se také stále častěji objevovali i artisté a kouzelníci, takže nakonec se formát televizní estrády ustálil na kombinaci písní socialistických zpěváků, čísel cirkusových umělců a konečně i vtipných scének.
Sovětská estráda se brzy rozšířila i do dalších socialistických zemí, ostatně jako všechno, co bylo sovětské. V 50. a 60. letech minulého století se tak estráda začala objevovat i v Československu, i když nejprve především v kulturních domech a na různých společenských akcích ve fabrikách. Typicky to byly různé akce ROH, oslavy Svátku práce, Dne horníků, Dne československého dělostřelectva a raketového vojska, MDŽ a tak dál.
Estráda se i v Československu stala tak oblíbenou uměleckou formou, že vznikla i řada estrádních souborů, které objížděly republiku a svoji show předváděly právě na těchto akcích. Existoval například Československý soubor písní a tanců nebo Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, kterým prošli prakticky všichni později slavní socialističtí umělci.
Později si estrádní pořady našly i místo ve vysílání československé televize. Estrády se v sedmdesátých letech, tedy v dobách tzv. normalizace staly prakticky stěžejním bodem televizního vysílání. Měly totiž za úkol diváky pobavit natolik, aby zapomněli na starosti všedního dne. V československých televizních estrádách vystupovali ti nejoblíbenější čeští zpěváci a důležitá byla i role moderátorů. Například takové Televarieté by si sotva dokázal někdo představit bez Jiřiny Bohdalové a Vladimíra Dvořáka.
Televarieté bylo naprosto typickým představitelem socialistické estrády. Ostatně začalo se také vysílat už v roce 1971, tedy v dobách té nejtvrdší normalizace. Později se v něm začali kromě domácích zpěváků objevovat také zahraniční hosté ze spřátelených socialistických zemí nebo méně známí italští umělci.
V osmdesátých letech se to v televizi estrádami doslova jen hemžilo. Dokonce i silvestrovský program byl jedna velká estráda, které se povinně museli účastnit všichni zpěváci a herci, kteří si to s režimem nechtěli rozházet. Československá televize postupně představila další estrády, včetně Hitšarády, Galasuperšou, Šarády, Možná přijde i kouzelník a další.
Ale absolutním vrcholem socialistické televizní estrády byl východoněmecký pořad Ein Kessel Buntes. Ten začala východoněmecká televize natáčet v roce 1972 a začal se přenášet do dalších východoevropských zemí, tedy včetně Československa a Sovětského svazu. V Ein Kessel Buntes vystupovali i českoslovenští umělci, kteří byli zadobře s režimem, a dostali tedy jeho požehnání. Typicky to byli Karel Gott, Helena Vondráčková a Jiří Korn.
Ein Kessel Buntes byl neskutečně oblíbenou estrádou, protože Východní Německo do něj investovalo opravdu obrovské prostředky a v estrádě se objevovaly i tehdejší západní hvězdy, které režim shledal jako „nezávadné“. Například Boney M, Mireille Mathieu, nebo dokonce i ABBA.
Po roce 1989 se televizní estrádní pořady proměnily i díky tomu, že vznikly soukromé televize, které začaly vysílat vlastní estrádní pořady, především to byla televize Nova. Nakonec ale postupně estrádní pořady z televizní obrazovky vytěsnily trend pořadů známých jako reality show.
Autorský článek
