V srpnu 1958 vyplula pod led první jaderná ponorka světa. Dostala se až pod Severní pól
Americká ponorka Nautilus tak nasbírala hned několik prvenství. Kromě toho, že byla vůbec první jadernou ponorkou, jaká kdy byla postavena, doplavala až na faktický vrchol světa a následně ještě vytyčila kratší trasu z Pacifiku do Atlantiku a Evropy.
Nautilus se potopila 1. srpna 1958 na Aljašce a následně musela až na severní Pól urazit trasu dlouhou tisíc námořních mil. Než se ale vůbec na Aljašku dostala, musela vyrazit i se 111 muži na palubě na dlouhou cestu ze svého domovského přístavu v Pearl Harbor. Ponorka se následně vydala na cestu Beringovým mořem a celou plavbu strávila pod vodou. Poprvé od vyplutí z Pearl Harbor se skutečně vynořila až na Aljašce.
O dva dny později, kdy strávila mnoho hodin pod tlustým ledem, tedy 3. srpna, se dostala na Severní pól. Proplula pod ním a pokračovala dál na Island. Než tam ponorka Nautilus doplula, vynořila se u Grónska. Celou touto plavbou vznikly ony zmiňované dva rekordy. Jednak doplutí k Severnímu pólu a také vytyčení nové a mnohem kratší trasy z Pacifiku přes Atlantik do Evropy.
A co to vůbec bylo za ponorku? USS Nautilus paradoxně zkonstruoval původně ruský inženýr Rickover, který byl součástí amerického jaderného programu. Sám od roku 1947 pracoval na vývoji jaderného pohonu pro americké námořnictvo. A šlo mu to velmi dobře a taky rychle. Ponorka Nautilus, první s jaderným pohonem na světě, opustila loděnice už v roce 1954 a o rok později byla oficiálně vyzkoušena první plavba na jaderný pohon.
Ponorka to byla z dnešního pohledu samozřejmě malá. Na délku měřila 98,7 metru a široká byla pouhých 8,4 metru. Na přídi měla nicméně dva účinné sonary a měla také na dnešní poměry hodně masivní věž.
USS Nautilus byla samozřejmě vojenská ponorka, čemuž odpovídala i její výzbroj. Měla celkem šest příďových 533mm torpédometů a ve svých útrobách dokázala skladovat 22 torpéd. Jinou vojenskou výzbrojí v té době ponorky prakticky nedisponovaly. Co ale bylo u této ponorky důležitější, byl právě pohon. Ten sestával z tlakovodního reaktoru o výkonu 10MW a dvou turbínových soustrojí o výkonu 15 000 hp, která poháněla dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlosti dosahovala Nautilus na hladině, konkrétně 22 uzlů, a pod vodou pak obvykle kolem 20 uzlů. Díky jadernému pohonu byla Nautilus první ponorka, která měla prakticky neomezené možnosti plavby a dokázala se potopit až do hloubky 210 metrů.
Dokonalá ale ponorka Nautilus samozřejmě nebyla. Její největší slabinou byl fakt, že pro plné použití sonaru musela plout velmi pomalu, zhruba rychlostí sedmi uzlů, což ji činilo poměrně zranitelnou při případném útoku nepřátelských plavidel.
Přesto Nautilus sloužila v americkém námořnictvu až do roku 1980, což je opravdu hodně dlouho. Sloužila především v Atlantiku a ve Středomoří, nicméně už v průběhu šedesátých let minulého století sloužila především jako cvičná ponorka. Na rozdíl od mnoha jiných ponorek ale neskončila ve šrotu, což je jen dobře. Od 11. dubna 1986 je vystavena v Submarine Force Library and Museum na základně Naval Submarine Base New London. Návštěvníkům je dokonce přístupný i interiér této první jaderné ponorky vůbec a slavné rekordmanky.
Autorský článek, další zdroj: History
